/Red Dead Redemption 2 | Recenze

Red Dead Redemption 2 | Recenze

Psát o malé a krátké hře je pro recenzenta poměrně těžkým oříškem. Obsahu je málo a dílo musí nějak vypadat. Ale psát o hře, která doslova přetéká herním obsahem, je snad ještě těžší věcí. No a právě do této situace jsem se nyní dostal. Red Dead Redemption 2 je hrou, díky které i kovaní PC hráči alespoň na chvíli přesedlají na herní konzoli. Zkrátka Rockstar nás zas úplně rozsekal a postavil před nás hru, která je, nebojím se říct, obrovským kandidátem na hru roku. Nebudu ale předbíhat a povím vám to pěkně popořadě.

Zatímco první díl Red Dead Redemption se zaměřoval převážně na postavu Johna Marstona, dvojka přináší mnohem více informací o ostatních členech gangu a postupem času se dozvíte i více informací o celé této rodině. Hra vypráví příběh skupiny zločinců, kteří se snaží utéct před zákonem po zpackaném přepadení dostavníku. Vžijete se do role pistolníka Arthura Morgana, syna Beatrice a Lyla Morganových. Příběh už ale dále nebudu prozrazovat, musím však říct, že se zařazuje mezi nejlepší, co jsem minimálně letos hrál. Jen ten začátek je celkem pomalý.

Hlavním tahákem by pro vás mohla být možnost rozhodovat se. Už i vaše samotné vystupování vůči jiným postavám má svoje následky. Chováte se k lidem hnusně? Oni se budou chovat k vám stejně. V boji můžete taktéž učinit různá malá rozhodnutí, například si vybrat, kdo bude velet. Necháte toto břímě na Arthurovi nebo vyšlete ostatní členy gangu udělat špinavou práci za vás? V průběhu příběhu musíte čas od času učinit i některá větší rozhodnutí, která mění přístup k dané misi. Nicméně ačkoliv se tak na první pohled může zdát, že tato rozhodnutí zcela změní průběh mise, vyvedu vás z omylu. Jedná se totiž většinou pouze o jakousi iluzi volby. Například to, jestli provedete misi v noci nebo ve dne. Sice se tím lehce může pozměnit obtížnost, ale mise stejně vždy skončí totožně. No a při mluvení s postavami se vám nabídne pouze zúžený výběr odpovědí, které nemusí sednout každému a ne vždy se jedná o přesně to, co byste řekli v reálu vy sami. Nicméně jsem to nakonec někdy i ocenil.

Rozporuplné pocity mám z cestování po mapě. Když potřebujete pro něco do obchodu, tak je to spíše velmi otravné a zdlouhavé. Tento problém se dá částečně vyřešit speciálním stylem jízdy, kdy váš kůň sám sleduje cestu na vyznačený bod, jako třeba Klepna v Zaklínači. Je zde samozřejmě i možnost “klasického” rychlého cestování běžných snad ve všech současných titulech s otevřeným světem. Takových bodů není ale po světě mnoho. V praxi toho lze využít jen mezi městy, kde si můžete pronajmout dostavník. Další možností je využít dopravu železniční. Tam si můžete vybrat, buď se svezete jako v dostavníku nebo se nebude jednat o teleport, ale o jízdu vlakem v reálném čase. Výhodou tohoto řešení je ale samozřejmě možnost vystoupit či nastoupit za jízdy. To je jedna strana mince. Tou druhou je ale úžasné množství obsahu umístěného volně mimo hlavní dopravní tepny. A tato náhodná setkání po cestě jsou opravdu různorodá. Od tajemství vražd, honbu za pokladem, archeologii, až po honění legendárních zvířat, či pronásledování pistolníku. Zkrátka jen na co si vzpomenete. Musíte tedy uznat, že by byla přeci jen škoda se o tyto prvky obrat.

Ty nejzajímavější mise však bývají skryté a objevíte je pouze náhodným ježděním po světě. Red Dead Redemption 2 je tak hrou, kde nemusíte a nakonec ani nechcete nikam spěchat. Oproti hrám co v dnešní době vychází je to příjemná změna a myslím, že tohle je ten bod, kde hra skutečně vystupuje z davu. Pomalé tempo vám dovolí ponořit se do tohoto úžasného a živoucího světa. Nakonec vás svět totiž takovým způsobem pohltí, že doslova zapomenete na hlavní příběh a jdete se jen tak projíždět po krajině, drancovat obchody, popíjet kořalky v barech a vykrádat vlaky. Věřte mi, moc dobře vím o čem mluvím. No a kdyby vás náhodou nebavilo vandrování po mapě, doporučuji navštívit místní bary a zahrát si třeba nějaký ten hazard.

Avšak nic není dokonalé. Umělá inteligence se občas zasekne a tak se vám stane, že jedete po cestě a najednou vám pod koně někdo skočí. To s sebou nese pochopitelně i následky, anebo se najednou ona osoba zničeho nic na místě otočí a jde přesně opačným směrem. Není však úplně blbá, což poznáte zejména v boji, kdy mají nepřátelé i určitou strategii boje. Neexistuje zde něco, že by je hledání přestalo po minutě bavit. V momentě, kdy si vás všimne, a vy nejste v přesile, je radno vzít nohy na ramena. V normální hře byste nepříteli ujeli. Zde ne. Naopak následuje velká honička, kdy je schopen se za vámi hnát klidně přes půl mapy, pokud se někde v lese opravdu důkladně neschováte, či ho po cestě neodpravíte. Mají dokonce i paměť, takže pokud přepadnete obchod a prodavači třeba prostřelíte ruku, obchod zůstane na nějakou dobu zavřený, a když se otevře a vrátíte se tam, tak najdete prodavače se zafačovanou rukou a se strachem v očích.

Ovládání je dle mého asi tím nejslabším bodem hry. Na jedno tlačítko je zde namapováno více zcela nesourodých akcí. Několikrát se mi tak povedlo, že místo nastoupení na koně jsem někoho srazil k zemi nebo na něj místo promluvení vytasil zbraň. Dá se na to sice zvyknout, přesto se vám občas povede provést nějakou jinou akci než jste zamýšleli. Na jednu stranu toto řešení celkem chápu. Tlačítek na ovladači není pro takto obsáhlou hru nikdy dostatek, přesto by to šlo ale vyřešit o něco lépe. Při boji se většinou musíte spolehnout na automatické zaměřování, což ale vůbec nevadí. Je zde i speciální schopnost Dead Eye, o které si povíme za chvíli.

Vaše osobní statistiky se skládají ze zdraví, staminy a právě hodnoty Dead Eye. Všechny tyto hodnoty ovlivňujete pomocí alkoholu nebo jídla. Aby Arthur podával co nejlepší výkony, musíte se ho pokusit udržet na správné váze, vybírat mu oblečení vhodné pro dané prostředí nebo se dokonce i pravidelně mýt, aby si vás někdo náhodou nespletl s tulákem. Nyní tedy již ke zmiňovanému Dead Eye, které je takovým dědictvím prvního dílu. Jedná se o schopnost, díky které můžete na krátký okamžik zpomalit čas a během toho okamžiku zamířit na několik cílů najednou. Arthur se o tyto zaměřené cíle pak postará sám. Velkou změnou oproti předchozímu dílu je to, že můžete zamířit i na konkrétní končetiny nepřátel. Jednoznačně to podle mě zlepšuje hratelnost a možnosti taktizování. Schopnost samozřejmě nemůžete používat neustále a nějakou dobu trvá než se dobije. Zvyšuje se vám zabíjením nepřátel nebo po vypití speciálního nápoje, který můžete zakoupit u místního lékaře.

Celkem zajímavá možnost je vaření, kterým lze Arthurovi zvyšovat zdraví. Není jednoduché a musíte ho Arthura naučit. Většinou ho ale používat nebudete, protože se budete živit hotovým jídlem z obchodů. Pokud ale máte zrovna trochu hluboko do kapsy, vařit se vyplatí.

Starat se musíte nejen o sebe, ale i o svého koně. Kůň má svou vlastní staminu a zdraví. Je proto dobré se o něj pravidelně starat, kartáčovat ho a krmit. Oproti ostatním hrám, se zde vývojáři nebáli zajít opravdu až do extrému a váš kůň tak může poměrně lehce umřít v boji, či pádem ze skály a nic už ho nevrátí zpět. Vlastně jedna možnost zde je, pokud v zápětí zemřete také, budete vráceni do posledního kontrolního bodu, kde samozřejmě kůn ještě stále žije.

Hra se snaží přiblížit hráči co nejvěrněji, jak to v této době v Americe vypadalo. Vzhledem k tomu, že se hra odehrává na jihu, narazíte zde na všechny druhy sociálních otázek, od ženského volebního práva až po rasové napětí vůči právům původních Američanů.

O hře bych mohl psát ještě dlouho, nicméně osobně si myslím, že bude mnohem lepší, když si ji sami pořídíte a prožijete na vlastní kůži. V Red Dead Redemption 2 jsem sice čekal více odkazů na první díl, nicméně z absence zklamaný nakonec nejsem . Autoři zjevně chtěli realističtější simulaci, což je rozhodně krok k lepšímu. Pozornost na detail a pohlcující příběh je prostě dotažený k dokonalosti.

Za poskytnutí titulu děkujeme společnosti Cenega. Hra byla zrecenzována na konzoli Playstation 4.

  • Grafika
  • Zvuk
  • Technické zpracování
  • Příběh
4.9

Verdikt

Vynikající grafika, zvuk, hudba, schopnost interagovat s mnoha aspekty světa, pozornost na detail, charakter designu a zvláště vyprávění bylo mistrovské. Hra se samozřejmě neobejde bez nedostatků, ale Rockstar vytvořil krásný a zajímavý svět, ve kterém se dokonce cítíte více jako divák než jako hráč. No a pokud jste nehráli předchozí díl, tak se nemusíte  vůbec ničeho bát. Mnoho spojitostí tu totiž nenajdete. Hra tak za ty peníze rozhodně stojí a za celou redakci si od nás odnáší krásné hodnocení 5/5.