/Bus “Simulator” 18 | Recenze

Bus “Simulator” 18 | Recenze

Tak, kde začít? Jsem klidný a trpělivý muž, který je schopen přejít opravdu hodně, ale tohle? Nejdříve jsem chtěl nakopat sebe, že jsem se na hru dokonce těšil, a následně i autory tohoto skvostného díla. Osobně jsem na společnost Astragon alergický už od dob jejich Bus Simulatoru 2008 a proslavené hry Popeláři, u nás prodávaných TopCD. Neplést ovšem s Bus Simulátorem 2012, který připravilo TML Studio, a není zas tak špatný, ačkoliv simulátor se tomu nikdy příliš říkat nedalo. Tentokrát mě ale přesvědčila opravdu perfektně zvládnutá marketingová kampaň, což je asi tak to jediné, co mohu na hře pochválit. Ta konstantní masáž největších herních webů a hlavně youtuberů dokázala hodně. Tím je nechci obviňovat z přijímání úplatků. Celková chvála je dána tím, že prakticky nikdo z těchto lidí nikdy nevyzkoušel pořádný simulátor jako OMSI. Mnozí z nich je dokonce odmítají a považují je za extrémně nudné. Oni taky z hlediska obyčejného hráče jsou, ale hlavním cílem simulátoru není zabavit, ale co nejpřesněji napodobit skutečnost.

Vemu to hezky od začátku. Když jsem hru poprvé zapnul, spustil se mi editor postavy. Ve hře totiž neovládáte jen autobusy, ale vžijete se do kůže majitele nově vzniklého autobusového dopravce ve městě, kde žádná MHD již nějakou dobu není, protože byla před časem zrušena. Na první pohled vypadal poměrně obsáhle. Na ten druhý ovšem zjistíte, že si zde takřka nic nenastavíte a že měnit lze jen barvy, jméno a pohlaví. Moc to ale nevadí, protože ve výsledku jsem během ovládání řidiče v pohledu třetí osoby nestrávil za celou dobu recenzování ani půl hodiny. Po načtení se zjevíte před vašim autobusem. První úkol je, dostat se do autobusu. Tento triviální úkol je zde zdánlivě podrobně rozebrán. Musíte nejdříve odemknout jednotlivá křídla dveří a ty potom tlačítkem u předního reflektoru otevřít. To je ale vše. Neexistuje zde nic jako zkontrolování stavu oleje a kol před jízdou. Když se dostanete za volant zjistíte, že je zde ovládání opravdu velmi chudé. Nikde není nějaký počítač, který byste museli před jízdou nastavit, aby se vám správně zobrazovaly transparenty na a uvnitř vozu. Nelze si zde totiž nastavit pořádně ani topení. Za to si ale můžete velmi přesně nastavit křeslo.

Po chvilce zkoumání jsem úspěšně nastartoval a rozhodl se, že se zkusím rozjet. Zařadil jsem do automatu Drive, a stiskl šipku dopředu. Autobus se pomalu rozjel. Teď přišlo na řadu zatáčení. V tutoriálu lze totiž zatáčet z nějakého neznámého důvodu jen šipkami na klávesnici. A je to opravdu příšerné, takřka neovladatelné. Dojel jsem tedy k první křižovatce a jal se odbočit. Tutoriál mi ale neukázal na které klávese mám najít blinkr. Musel jsem ho tak v docela přehledném nastavení vyhledat sám. To je k tutoriálu asi vše.

Celá hra se odehrává v jednom fiktivním, údajně německém městě. To tvrdí hra. Označníky zastávek sice na sobě mají ono typicky německé zelenožluté “H”, značení silnic a šipek už ale normě DIN skutečně neodpovídá. Na šipkách se navíc názvy míst mění, podle toho do jakého jazyka máte hru přeplou. To by samo o sobě nevadilo, kdyby to ovšem nebylo zpracované tak příšerně, že se některé nápisy v češtině na tabulky jednoduše nevejdou. U transparentů na autobusech se navíc špatně zobrazují znaky s diakritikou. Ve hře však nelze nastavit jednotlivě jazyk světa, titulků a dabingu, vše je pod jednou volbou. Dabing je navíc německy jen při výběru němčiny, v ostatních jazycích je to vždy angličtina.

S tím se pojí další věc. Asi si říkáte, kde tady uslyšíme nějaký dabing. Kromě hlášení v autobuse tu totiž cestující mluví. Dobře, samo o sobě to není na škodu, dokud ovšem neslyšíte po sté tu samou historku o přejeté kočce jeho souseda. Cestující ještě způsobují náhodné události. Nechávají po sobě odpadky, respektive odpadek, jelikož jsem nikdy nenašel cokoliv jiného než kelímek a la Starbucks. Ty pak musíte po každé jízdě sesbírat a až potom lze celou jízdu ukončit. Ještě se stává, že cestující nastoupí omylem a musíte ho pustit anebo ho musíte jít zklidnit, protože poslouchá příliš hlasitou hudbu. Kromě toho můžete také kontrolovat jízdenky. To ale podle mého názoru již nespadá do kompetence řidiče, nýbrž revizora. Většinou je to navíc jen žrout času, protože opravdu málo kdy na nějakého narazíte.

Mapa je celkem malá a hodně stereotypní. Vystřídáte na ni sice řadu různých prostředí, ve výsledku je ale znáte všechny již stejně nazpaměť. Pro zpestření jsou v ulicích retardéry a díry. Ne vždy si jich ale včas všimnete. V tom vám ani nepomůže neexistující vertikální značení oznamujících vám přítomnost těchto míst. Na celou mapu nemůžete naráz, ale odemykáte si ji postupně plněním úkolů. Tím se dostáváme k té strategické části. Ve hře totiž nejen řídíte svůj autobus, ale i onen podnik. Vymýšlíte trasování linek, nakupujete autobusy a najímáte řidiče. Obvykle v této části ještě pokračuji, ale tady je to vše. Strategická část je tak ve výsledku absolutně nezábavná. Výše zmíněné úkoly jsou navíc příšerně stereotypní, neboť spočívají prakticky výhradně v natrasování linky podle příslušných požadavků, či převezení stanoveného počtu cestujících. Stereotyp potom alespoň trochu rozbíjí speciální události ve vašem městě ovlivňující průběh vaší jízdy. Může například být státní svátek, kdy jezdí vaším autobusem daleko víc cestujících a vy se tak na zastávkách při prodeji jízdenek mnohem více zapotíte, nebo údržba některé z vašich zastávek, která ovlivní trasování vaší linky. Bohužel, samotná existence této události je dost nesmyslní, neboť v reálu dojde jen k přesunu zastávky o pár metrů dál. AI, které ono trasování mění, také nefunguje příliš dobře, a tak se můžete dostat do takové situace, kde, abyste objeli jednu zastávku, musíte projet půlkou města.

Nyní se vrátíme do řidičské části. Aby jízda nespočívala jen v jízdě, odbočování, otevírání dveří a prodávání jízdenek je tu samozřejmě AI provoz. Ten je ale naprosto příšerný. Občas se zcela zasekne na křižovatce, kde čeká půl hodiny, než tam opravdu nikdo nepojede, při výjezdu ze zastávky vás vždy nerealisticky pustí, a občas z ničeho nic zastaví na místě a popojíždí, a vy tak máte vůbec problém nenabourat. Ke všemu se přidává ještě šílený styl jízdy ostatních autobusů vaší společnosti, které můžete v průběhu ježdění po mapě potkávat. Autobusy velmi prudce zatáčí při vysoké rychlosti a působí u toho, jako by to byla jen přeskinovaná AI auta bez jakékoliv fyziky. Alespoň že jsou všechny zdejší autobusy licencované. Přesto je jich ale na výběr málo. V reálu máte na výběr z vícero vozidel s podobnou cenou. Zde se to však omezuje na postupné odemykání a na pouhé čtyři výrobce, od kterých zde není ani kompletní portfólio. Nemáte ani možnost si pořídit třeba ten samí autobus v CNG nebo hybridní verzi. Nabízené autobusy se od sebe docela liší. Přijde mi ale, že je to jen v kapacitě a maximální rychlosti. Ještě jim lze upravit lak a změnit interiér. V základu jsou ale možnosti docela omezené. To však napravuje podpora Steam Workshopu, který je asi to nejlepší na celé hře.

Komunita si totiž může nejen vyrobit vlastní lak autobusu ale klidně i celou mapu. Na Steamu se dá tak již nyní stáhnout v celku povedená replika autobusu Solatis Urbino 12. Vše si navíc můžete vyzkoušet v multiplayeru až s pěti hráči. Potřebné mody se vám při načítání automaticky stáhnou.

Astragon se před vydáním chlubil, že je jejich hra postavena asi na nejlepším současném enginu na trhu, Unreal Engine 4. Odlesky jsou pěkné, textury ostré. Detaily ale chybí. Město je takové prázdné. Nikde nejsou odpadkové koše či zábradlí.

  • Grafika
  • Zvuk
  • Technické zpracování
  • Fyzika
  • Umělá inteligence
2.8

Verdikt

Vznikla tedy z pohledu náročného simulátorového hráče v současné době celkem nezajímavá, stereotypní hra, kterou drží nad vodou snad jen komunita. Pokud si chcete zahrát simulátor autobusu, pořiďte si sice starší, ale stále dobré a osvědčené OMSI 2.

Jsem spoluautor webu. Zajíímá mě elektronika, počítače a doprava. Rád si věci vyrábím a experimentuji s nimi. Nesnáším Microsoft, Apple a USA